Remízová smrt deskových her

U her, které mají nízký počet kombinací, jsou tyto optimální strategie již vyřešeny. To se týká např. her jako dáma, mlýn či piškvorky. Hry s ohromným počtem kombinací – jako např. šachy, Go nebo právě Amoriax – zatím vyřešeny nejsou (a v nejbližší době zdá se ani nebudou). Musíme nicméně přiznat, že kompetitivní hodnota těchto her je založena výhradně na tom, že hráči dělají chyby a optimální strategie se nedrží.

Pokud se podíváme na Amoriax, pak ve hře existuje počet všech možných stavů 3.55E+28. Retrográdní analýzou lze teoreticky vyřešit každý stav a najít optimální strategii. Ale pojďme si představit, jak by to vypadalo v praxi a jak dlouho by to trvalo.

Předpokládáme-li, že budeme mít k dispozici superpočítač, který dokáže analyzovat 1 miliardu pozic za sekundu (1E+9), pak bychom potřebovali na kompletní analýzu všech stavů čas 3.55E+28 / 1E+9 = 3.55E+19 sekund. Přepočteno na roky, je to přibližně 1.1E+12 let – tedy 100x déle než stáří vesmíru.

Jistou naději do budoucna mohou představovat kvantové počítače s možností paralelního prohledávání, ale i tak by prohledávání takto rozsáhlého stavového prostoru trvalo astronomicky dlouho.

Musíme se spolehnout na to, že hráči (včetně počítačů) dělají chyby. A tyto chyby jsou základním podhoubím hratelnosti a atraktivnosti deterministických deskových her. Díky nim jsme od remízové smrti u složitých deskových her relativně daleko. Ale v čistě teoretické rovině je remízová smrt jejich vnitřní součástí a s tím je třeba se smířit.